Září 2011, New York, krátce po prezentaci jarní kolekce značky Gant. Zástupy krásných žen, všechny na vysokánských podpatcích, úsměvy na tváři, halasný smích. Stačí ale zajít za roh a všechny ty krásky okamžitě shazují podpatky, ukrývají je do kabelek, vytahují tenisky nebo balerínky a s úlevou na tváři odcházejí.

Podobných scén jsem byla svědkem i na mnoha dalších velkých přehlídkách. Vysoké podpatky jsou krásné, ženy i muži je milují, ale chodit se v nich prostě nedá. Nutno ovšem podotknout, že v módním světě je bota s nižším než osmicentimetrovým podpatkem považována za takovou lepší bačkoru.

České ženy prý ke zklamání mnoha mužů k vysokým podpatkům příliš vřelý vztah nemají. Alespoň podle článku, který se v červnu objevil v magazínu Elle a je to prý strašná škoda, protože ženy na Balkáně podpatky prakticky nesundají z nohy.

Zamyslela jsem se tedy nad tím, proč já sama příliš podpatky nenosím. Nejzásadnější důvod: stav pražských chodníků. Strávit celý den na malých hrbolatých dlažebních kostkách vyžaduje usilovnou fyzickou i psychickou přípravu a následné dlouhé hodiny rekonvalescence. Ženy, které tvrdí, že na vysokých podpatcích dokáží v Praze bez újmy strávit celý den, považuji za najaté agenty mužských podpatkových fetišistů.

Jediným řešením pro ženy milující vysoké podpatky jsou tak speciální pásy s hladkým povrchem, které usnadňují pohyb nejen ženám, ale i handicapovaným. V Praze jsou k nalezení například na ulici Na Příkopě či na náplavce. V pražském centru ale musíte o místo bojovat s turisty táhnoucími kufry a u řeky s cyklisty. Speciální pochozí pás vyhrazen pro ženy na podpatku, kočárky či nevidomé se před rokem objevil i v centru Hradce Králové. K podobným úpravám by v průběhu letošního roku měl přistoupit i Řím, který chce pochozí pásy umístit na nejfrekventovanější pěší zóny. Hlavní italské město si tak vzalo příklad z Milána, kde na hlavní nakupovací třídě Corso Vittorio Emanuele II. už takové pásy jsou.

Ženy vs. muži

Co vlastně všichni na těch podpatcích vidí? Lýtka v nich samozřejmě vypadají hezčí, noha menší, nositelka vyšší a štíhlejší. Simone de Beauvoir v nich ale viděla součást mužské snahy o znehybnění ženy. Oděv, obuv a doplňky mají podle francouzské myslitelky ženu proměnit v objekt - bezmocný a snadno ovladatelný. Umělé nehty ženy de facto připravují o ruce, korzety znemožňovaly normální dýchání a vysoké podpatky ženy prakticky připravují o nohy.

Christian Louboutin, slavný návrhář bot známých pro svou vyzývavě rudou podrážku, ale ve vysokých podpatcích spatřuje i výhody. Hrdě například vypráví historku o jedné své zákaznici, která si u něj poprvé koupila lodičky. Byly krásné, ale chodit se v nich moc nedalo a cesta do práce jí trvala dvakrát tak dlouho. „Poprvé na své cestě do kanceláře si stihla všimnout, kolem čeho vlastně jde a objevila spoustu věcí, které předtím přehlížela,“ chlubí se.

Britská centrální banka zase v roce 2009 pro své zaměstnankyně pořádala speciální seminář Dress for Success, na kterém se ženy dozvěděly, že mají do práce nosit boty na podpatku (maximálně pěticentimetrovém) a rtěnku. Zaručí jim to prý větší úspěch u klientů. Nepochybně.

Článek a obrázek byly převzaty z Hospodářských Novin ze dne 21. 7. 2012